Archívny článok rok 2006 - doping v Českoslovenku - 2. časť

Archívny článok rok 2006 - doping v Českoslovenku - 2. časť

trenersky kurz cizek


Fatální dílo, jeden světový rekord stále neudolatelný, poutá k sobě běžkyni Jarmilu Kratochvílovou a trenéra Miroslava Kváče. Prastarý výkon - 23 let! - by měl být chráněn Památkovým úřadem. Běh Kratochvílové na 800 metrů za 1:53,28 minuty z roku 1983 je z nejstarších světových rekordů vůbec.
"Že bych si přál, aby už ten rekord někdo překonal? Ten pocit nemám," říká pětasedmdesátiletý Kváč.

Prášky zapíjela pivem

Kváč trénoval Kratochvílovou dlouhých 20 let. Když na počátku pozoroval její běh, uvědomil si: To se valí tank!
Tankem bylo děvče z hospodářství, které doma skládalo metráky brambor, pokosilo louku, složilo žebřiňák sena. Bytost odolná, v bolestech nepoddajná.
Kváč přišel na geniálně jednoduchou věc: "U závodníka se musí rozvíjet ta pohybová schopnost, pro kterou má největší dispozice. U Jarmily to byla síla."
Všechno postavil na rozvoji síly. Před olympiádou v Moskvě 1980 Kratochvílová navzpírala za rok 750 tun. Za jeden trénink také zvedla 16 tun. Desetkrát za sebou vyskočila s činkou 110 kilogramů na zádech. Za dopoledne dokázala na dráze uběhnout 18 třístovek.
Když se podíváte, jak běhala Kratochvílová v době slávy, řeknete si: běží chlap. Byla obrostlá svaly jako skála mechem. Dnešní středotraťařky jsou proti ní podvyživená vyžlátka.
Kváč jí ordinoval kruté dávky, pro jiné nesnesitelné. Běhala i v bazénu s vodou nad kotníky, Kváč jí nasadil vojenskou protiplynovou masku, a navíc ji oblékl do vesty těžké devět kilogramů. "Dřeli jsme jako šílenci, dnes a denně," říká Kratochvílová.
Oba to pozorovali: silovým tréninkem se jí zmenšovala prsa. A jak se organismus bránil zátěži, bolesti a zranění se množily: nárty, kotníky, šlachy. Co jen navštívili lékařů! A pak přišly nemoci, zvýšené teploty a také narušená funkce štítné žlázy.
Po nocích trpěla bolestmi celého těla. Když nemohla spát, zapíjela prášky pivem a někdy si dala i malou becherovku. A před závodem vypila i tři kávy, aby se rozproudila.
Kratochvílová byla ochotna se strašně trápit, ale všechno nemohla oddřít. "70 až 80 procent úspěchu, síly a vůle si přinesla ve svých genech," říká Kváč.
Kratochvílová zářila v době, prolezlé dopingem na obou stranách železné opony, v 80. letech 20. století. Drogy byly žádané a ctěné od Moskvy po Los Angeles. Proč právě jedna česká běžkyně by měla zůstat čistá? Proč by jí trenér anaboliky neumožnil zvládat zátěže dodnes fantazmagorické? Proč odmítnout přikrmování svalů?
Kváč z literatury nastudoval negativní jevy, které "tyhle prostředky", jak říká, vzbuzovaly. "Když jsem si přečetl ty hrůzy, rozhodl jsem se, že půjdeme čistou cestou." Ale všude kolem se tenkrát vesele dopovalo a už dlouho z toho nikdo nezemřel.
Kváč však naivní nebyl. S vepřovou na talíři nemohla Kratochvílová uspět. "Ona brala jen dovolené prostředky, ale s anabolickým efektem," tvrdí Kváč.
Maximální dávky vitaminu B12 takový efekt podle Kváče mají. Jenže doma se daly koupit jen injekce s 1000 mg. Opatřil si proto z USA tabletky s obsahem 5000 mg.
"Vypadá to jako odborné zdůvodnění, ale je to spíš hypotéza," říká šéf Antidopingového ústavu Jaroslav Nekola.
"Jako povzbudivý efekt, to ano," říká Jan Chlumský z téhož ústavu. "Pomáhá to metabolismu, ale nemůže působit jako anabolické steroidy." Kolik dostala injekcí?
Dodnes kolují historky, jak měla Kratochvílová od jehel rozpíchaný zadek. Ona přísahá, že dostávala jen vitaminové injekce: "Jsem si jistá!"
Traduje se to i jinak, že se tehdy lidé z jejího okolí divili: "Ona snad opravdu věří, že do ní pereme místo anabolik ten B12!?"
V té době byl vybraným reprezentantům doping nařízen. "Několikrát jsem slyšel od lidí, kterým jsem důvěřoval, že pokud se někdo odmítl podrobit zvláštní péči, tedy dopingu, byl vyloučen z reprezentace," říká Kváč. "Ale za námi nikdo nikdy nepřišel!" Kratochvílová chodila na přísně tajné dopingové kontroly, svědčí o tom dokumenty. V zápise o odběrech moči je pro Kratochvílovou odběr závazný 19. 12. 1985 či 9. 1. 1986. V hlášení o dopingových kontrolách ze dne 7. 9. 1987 je Kratochvílová na anabolické steroidy negativní. To zřejmě svědčí o tom, že byla zařazena do "specializované péče", ale jako důkaz o užívání anabolik to neobstojí.
Snad lze věřit tomu, že Kratochvílová nevěděla, jaké látky jí píchají do těla. Je možné, že Kváč jí nesvěřoval všechno. Máme podlehnout dojmu, že uprostřed dopingové záplavy, kdy na sportovcích stát vyžadoval podrobit se anabolické kúře, existovalo neposkvrněné stvoření, světice, vymykající se falešnému světu? Je to pohádka? Je to skutečnost? I věta, kterou ona často opakuje, je obojaká: "Já a trenér nejlíp víme, jak to bylo!"

Trenéra Kváče občas přepadají černé myšlenky

Co ode mě vlastně chcete? zeptal se nad vídeňskou kávou v lázeňském domě ve Františkových Lázních, kde si léčil kolena. "To je poprvé po deseti letech, co se o mě někdo zajímá!" Svět už zapomněl na trenéra Miroslava Kváče. Když se stokrát vysloví: Kratochvílová, tak sotva někdo připomene: a taky Kváč.
Strůjce jednoho z největších atletických zázraků (či podle některých mínění dopingového případu) vede osamělý život. "Samota je příšerná věc," říká. "Ne že bych nebyl schopen si vyprat, uvařit. Ale s kým mám prohodit pár slov, vypít kafe?"
Neumí navazovat kontakty, žije v Čáslavi bez přátel. V televizním pořadu Barvy života před několika lety řekl, že by nechtěl po smrti manželky zůstat sám. Reagovalo pět dam - proč se neseznámit, pane Kváči? "Na to už neumím reagovat. Pokud bych se s někým chtěl seznámit, měl bych z toho mít pocit štěstí."
I při léčení ve Františkových Lázních k nikomu nepřisedl, na žádnou ženu se obdivně nepodíval. A s neblahým cejchem opuštěnosti ve tváři ani nikoho neupoutal. Oblékal si sportovní bundu, na zádech s nápisem CZECH REPUBLIC, vypadalo to na kolonádě nenáležitě, ale to přece býval jeho svět. A tak se k němu dál hlásí. Nejen manželka, ale i první dáma jeho života - atletika, jej opustily. Loni přestal v Čáslavi trénovat i mládež. Odjel na chalupu do hor. Sám.
Hlodají v něm podivné předtuchy. "Trápím se a nutí mě to sklouznout do černých myšlenek." Dohlédl až na dno mizérie. "Já jsem v životě nikdy nežil tak jako teď, od důchodu k důchodu!" Říká to s náznakem marného vzdoru. "Tři čtyři dny před výplatou jím rohlíky a piju mléko, abych mohl všechny poplatky včas splatit."
Slavná běžkyně, živý pomník, a fenomenální trenér, polozapomenuté jméno. Nacházejí v sobě i dnes oporu? Sotva. Dokud Kváč trénoval, tak on se svým hloučkem v jednom rohu stadionu, ona své družstvo v druhém. "Pozdravili jsme se, pár slov prohodili," vzpomíná trenér.
Odkud se vynořila ta cizota? Kváč trénoval Kratochvílovou 20 let, od 17 do 37. Na závěr to poněkud přepískl. Viděl v ní neunavitelný stroj. "Já chtěl, aby ještě startovala na olympiádě v Soulu 1988," říká Kváč. Odmítla, vzbouřila se. Odcizení už nevyvanulo.
Tenkrát, když vše začínalo, a "čas voněl nadějemi", si bývali blízcí. Magický vliv trenéra mohl mít i erotická křídla. Ostatně Kváč napsal pět sbírek básní, byť nevydaných. Říkalo se, že v tom atletickém zázraku je víc než přátelství. "Milenecký vztah to nebyl, Jarmila si na mne nikdy nemyslela," vypráví Kváč. "A mne nepřitahovala, i když tenkrát to byla plnohodnotná žena - jako ty krasavice, co přišly po ní, Kocembová, Moravčíková. A já měl doma nádhernou ženu."

Celý život v teplácích

Vždycky, když končí sezona, mám ve skrytu duše dobrý pocit, že můj světový rekord stále drží, říká pětapadesátiletá Jarmila Kratochvílová.
Na malý stadion uprostřed lesního parku v Čáslavi přijíždí každý den ráno z Golčova Jeníkova. Cepuje tady atletické mládí.
Nedávno se jí tam zeptal olympijský vítěz Lukáš Pollert, pražský lékař, žijící v barevném víru svého bytí, otázkou nesmírně udivenou: "Prosím tě, ty sem přijedeš ráno z Golčova Jeníkova a jsi tady celý den?" A ona mu odpověděla: "Celý den. Celý rok. Celá léta."
Žije ve velké rodině a ta rodina přebývá ve třech domech vedle sebe. Sestra a sestřenice se svými blízkými, ona sama.
Je televizní maniak, obrazovka září ustavičně jako hodnověrná hvězda. V pyžamu zabrousí na televizi i k sestře. Dají si něco na zub, zírají na přeludy blaženosti a vidiny štěstí v jiných životech a rozprávějí o těch svých.
Navázala Kratochvílová vůbec nějaké známosti? Pamětníci říkají, že kluky měla, snad ty z Kváčovy tréninkové skupiny. Nenašla čas se seznámit? Nikdy se nevdala. Nikdy nerodila a nesvěřuje se, zda někdy usilovala mít dítě. Kdy měla naposled přítele? Na fatální otázky odpovídá i sama sobě: "Nepřipadám si, že by mi něco chybělo."
To je velká zbožná lež jejího života. Chytá se jí jako té poslední pravdy. Nikdy se nekrášlila. Prohlašuje, že dává přednost přirozenému způsobu stárnutí.
Jarmila Kratochvílová, ctěná legenda, zakotvila na věčnost ve svém světě. "Já se narodila proto, abych žila celý život v teplákách na stadionu!" řekla nedávno.
Málokdy se zasměje. V jejím pohledu, když se někdy zahledí mimo svět, jako by zkameněl smutek života.

Discussion at the article:

AMIX diskusia
Bez predmetu
author: hammer | date: 05.09.2006 06:33:58
takze www.idnes.cz
Ajo54
author: admin | date: 04.09.2006 21:51:09
tak ako 1. časť - MF
Bez predmetu
author: Ajo54 | date: 04.09.2006 21:41:47
aky je zdroj?