Určite to poznáte - niektoré spomienky časom vyblednú, niektoré máte trvalo uložené v pamäti. V mojom prípade do tej druhej skupiny patrí prvé stretnutie so Zbyňkom. Práve som prišiel z povinnej vojny, ktorú som strávil v prevažnej miere v Pardubiciach, začal som opäť poctivo trénovať a tešil som sa, že po rokoch sa znovu pôjdem pozrieť na Majstrovstvá Českoslovenka. Nie, nie, nechcel som súťažiť, na to som už dávno zabudol – jednoducho som chcel vidieť našich najlepších kulturistov na pódiu a opäť zažiť na vlastnej koži tú búrlivú súťažnú atmosféru. Koniec roku 1989 bol špecifický nielen pre Československo, ale aj kulturistiku – s napätím sme sledovali pád komunistov a my, fanúšikovia kulturistiky súčasne Olympiu v talianskom Rimini, na ktorej po prvý krát vystupoval Paľo Jablonický. Výsledok nič moc, ale napriek tomu si prišlo pozrieť o pár mesiacov neskôr na celoštátnom šampionáte v Banskej Bystrici jeho exhibíciu 6.000 (niekto uvádza, že dokonca 10.000) ľudí. A ja som tam (samozrejme) nemohol chýbať.
Preplnená hala zimného štadióna praskala vo švíkoch, ľudia burácali, no mňa viac zaujímala stávka, ktorú som uzavrel – tvrdil som, že bez problémov získam Jablonického podpis a pár fotozáberov k tomu. Hneď po exhibičke som utekal k Paľovej šatni, kde sme spoločne s bratom (vtedy bol on tým z nás, ktorý sa venoval fotografovaniu) trpezlivo čakali na chvíľku, keď sa nám ho pošťastí vyfotografovať, vypýtať si autogram a snáď aj získať rozhovor do časopisu, ktorý som už vtedy plánoval vydávať (podarilo sa mi to až oveľa neskôr a HARDBODY bol v podstate odrazovým mostíkom k napísaniu mojich niekoľkých kníh). Čakanie bolo otravne dlhé a nebyť dlhovlasého chlapíka z Česka, ktorý pred dverami s nami postával, dávno by sme to už vzdali. Čo nás tam zdržalo?
Jeho rozprávanie – bolo vtipné, robil si srandu zo seba aj z nás a keď zistil, kvôli čomu čakáme, jednoducho povedal: „Poďme do vnútra, Paľo sa na nás určite nebude hnevať.“ Nehneval sa – až v šatni som sa dozvedel, že ten dlhovlasý chlapík je vlastne od roku 1988 Jablonického tréner a poradca v jednej osobe (a doslova som žasol, keď som sa dozvedel, že má za sebou dlhoročnú spoluprácu s kulturistom, ktorý bol v mojich očiach absolútna jednička ... áno, áno, mám namysli Libora Minaříka). A jeho meno som zistil až pri odchode, keď mi ho so slovami „ak ti budem vedieť pomôcť, spoj sa so mnou“ napísal na papier aj s kontaktnou adresou. Bol to Zbyněk Slanař.
Pamätáš sa ešte na naše prvé stretnutie? Vieš kedy a kde to bolo?
Igor snad to bylo v Třinci 1989, kde jsem byl s MVDr. Liborem Minaříkem.
Omyl! Bolo to až o rok neskôr, v Banskej Bystrici. A dokážeš si ešte spomenúť na svoje prvé stretnutie s kulturistikou?
Jasně!!! Na to se nedá zapomenout! Julek Šafr, kamarád a závodník stále básnil jaký je Libor Minařík super. Vzal mne v roce 1985 do Českých Budějovic, kde bylo mistrovství ČSSR v kulturistice. V hale mi ukázal Libora v teplákové soupravě a já netaktně poznamenal, že je nějaký subtilní. Podařilo se nám dostat do rozcvičovny, kde jsem registroval značný dav u jednoho sportovce. Byl to Libor. Když jsem Mr.Tricpes uviděl, padl jsem na zadek a v úžasu sprostě nadával. Něco v tom smyslu, že normálně ser.... magi a že to snad neni možný. Byl to můj nejsilnější zážitek, nikdo a nic to nepřekonalo.
Viem, že v nasledujúcom období si s Liborom spolupracoval. Pokús sa nám priblížiť tieto roky.
Já jsem Liborovi v roce 1985 napsal dopis a Libča mne pozval do Brna - tím začala naše spolupráce. Snad jsem si získal jeho důvěru, je to člověk, který si jen tak nikoho nepustí k tělu. Pro mne velký vzor. Domnívám se, že naše spolupráce, kontakty, to byly velmi intenzivní, do detailu propracované dietní postupy, rozpisy suplementů - byl jsem velmi zapálený a byla to pro mne velká čest, stát po jeho boku. Nemám rád výraz trenér ... spíše pomocník, poradce.
Největší sklamání? 2. místo Libora na MS 1987 ve Španělsku – Zobač (pozn. vtedajší reprezentačný tréner a zároveň tréner Pavla Jablonického) natlačil Pavla do 90-ky k Liborovi a bylo vymalováno. Naprosto zbytečně. Myslím, že nad 90 z našich nikdo nezávodil. Pavel byl Zobačůvk koník a Libor se Zobačem v podstatě nijak nespolupracoval a trochu cítil, že Pavla preferuje. Holt tak tak to je, nedá se svítit.
Málokdo ví, že rok před tím Libor závodil v Tokiu. Zobač mu dal aminokyseliny, které byly „obohacené“ o 1 mg stanazololu a 1 mg methandienonu. Libor to netušil.V Tokiu byl poprvé dělán antidopingový test na steroidy. Zhruba 7-10 dní před závody byl proveden pretesting u Libora a – bum! Byl pozitivní, což byl šok.Volal mi a nevěděl co se stalo, nakonec mu Zobač řekl, že na to zapomněl, co mu podal.Tvrdil jsem Liborovi, že do testů v Tokiu bude OK a provedli jsme určitou manipulaci na eliminaci exogenních steroidů. Libor musel jít před odletem znovu na testy, tak že Zobač načůral asi z 80% a Libor zbytek. Test byl v naší laboratoři negativní. Přesto to Libora rozhodilo, neměl 100% jistotu zda v Tokiu projde. Naštěstí prošel.To vše se podepsalo na jeho formě, přesto na MS byl 2. (pozn. porazil ho Američan Mike Ashley, ktorý v nasledujúcich rokoch súťažil medzi profesionálmi ... mimochodom, na 5. mieste skončil Poliak Pawel Filleborn, v súčasnosti známy IFBB funkcionár).
S Liborem jsem v kontaktu, občas jsem ho přemlouval na mastrers. Nedávno jsme byli na Slovensku za Milanem Reichlem. S Liborem jsme spolu relaxovali na hotelu a když jsem ho viděl, tak nenápadně jsem načuhoval. Jak vypadá? Supr! Tiše jsem mu záviděl ... pohled do zrcadla na moji sumopostavu u mne vyvolal nutkání na zvracení...
Poznámka: na jednom z našich nespočetných stretnutí mi Zbyněk rozprával, ako vlastne začala jeho spolupráca s Liborom. Dúfam, že v nasledujúcom rozprávaní niečo nepopletiem, alebo neprekrútim, ale bolo to zhruba takto ... 25 ročný Zbyněk napísal Liborovi drzo list, v ktorom mu ponúkol spoluprácu pri prírave na nabližšie MS. A súčasťou listu bola aj jeho obľúbená veta - ak chceš, kontaktuj ma! Pripomínam, že Libor bol v tom čase našim jednoznačne najlepším kulturistom a meno Slanař bolo vtedy v kulturistickom svete ešte absolútne neznáme. Liborovi to nevadilo, skontaktoval sa so Zbyňkom a pozval ho na návšetevu do Brna. Prvé stretnutie by určite nedopadlo najlepšie, ale Zbyněk sa na Libora dokonale pripravil - priniesol so sebou pomerne objemný kufor, v ktorom ukrýval v tej dobe ťažko dostupné veci. Aké? Inosín, karnitín, množstvo aminokyselín a hlavne prišiel s konkrétnym návrhom, ako by mala spolupráca prebiehať. Libor (alebo ako Zbyněk hovorí ... Libča) dostal na rozmyslenie týždeň a keď sa už po 2-3 dňoch objavil u Slanařových v Pardubiciach, bolo jasné, ako sa rozhodol.
Spomínam si, že v 90. rokoch sa vravelo, že kto chce uspieť na majstrovstvách Európy, alebo sveta, mal by spolupracovať so Slanařom. A to napriek tomu, že si sa oficiálne neobjavoval na žiadnych funkcionárskych pozíciách.
(obrovský, neutíchajúci smiech) To je dobrý! Ono to je vše tak trochu komické ... já jsem možná na lidi působil jako ta šedá eminence, co spolupracuje a je v blízkosti Minaříka, Jablonického, Kořínkové atd. a lidé si hned říkali, že jsem borec přes všechno možné a nemožné - že rozumím výživě, biochemii, farmakologii atd. Přesto mohu být ve skutečnosti polodementní a hrát si na chytrého... vše je relativní. Z mé zkušenosti vím, že naopak ten, kdo neni vidět,kdo neni příliš preferován, umí mnohdy více, než zpopularizovaný odborník na výživu.Čím více titulů, erudovanosti, tím více skromnosti a pokory ... takovou mám zkušenost z osobních setkání profesorů, docentů, doktorů věd, členů Akademie věd. Né, nejsem nic a nikdo ... snažil jsem se občas sportovcům pomáhat,to může opravdu každý. Stačí studovat a být do toho blázen.
Prečo si sa nepokúšal o získanie pozície štátneho trénera? Pre mnohých bola a stále je nepochopiteľná tvoja snaha zostať v pozadí, neupozorňovať na seba.
Ono to je zvláštní ... přesto, že jsem sluneční znamení jako ty Igor (pozn. obaja máme znamenie Leva) a občas jsme ... ty jistě ne (smiech) ... masírky, pozéři, machrujem a působíme arogantně ... nikdy jsem neměl, až na jednu vyjímku, ambice se příliš zviditelnit, či zastávat post slovutného státního trenéra repre ĆSSR.V roce 1989, v 28 letech jsem dostal nabídku stát se státním trenérem - to vzešlo od reprezentantů. Režim padl a myslím, že tuhle možnost jsem mohl využít. Leč bych si připadal jak v 50 letech, kdy straník - zemědelec, vedl závod na obrábění ... to je jen přirovnání. Nelze, aby dosavadní státní trenér MUDr. Zdeněk Černý CSc, byl v realizačním týmu a já byl nad ním! Připadalo mi to nedůstojné, já 5 tříd, obrazně řečeno a „velet“ erudovanému člověku (pozn. v bývalom Československu dlhé roky repre trénerom bol Luděk Nosek a po jeho odchode spomínaný Dr. Zobač. Ten však v roku 1988 zvolil emigráciu do zahraničia a ak sa dobre pamätám, krátko na to sa repre trénerom stal Dr. Černý. Zobačova emigrácia bola dôvodom, prečo Jablonický oslovil Zbyňka s prosbou na spoluprácu - aj keď ten bol trénerom jeho hlavného rivala, Minaříka. Myslím, že Dr. Černý ostal repre trénerom až do rozdelenia Československa).
Já také neměl tu potřebu - měl jsem Libora, Pavla a další kluky ... to bylo založeno na osobním vztahu. Přiznám, že jsem měl pifku na vedení protože neumožnili Liborovi start v Austrálii v roce 1988. Psal jsem až na UV KSČ, UV ČSTV a byla tu možná intervence přes bývalého místopředsedy vlády Obziny ... ale on odjel pracovat do Moskvy. Myslím, že pokud by intervenoval, srali by všichni jak děti. Pardon za ten výraz. Libor v jistých letech nemohl vyjíždět do zahraničí, měl stop od státních orgánů a když mohl jezdit, tak předsednictvo svazu mu dalo další blokaci – protože se nezůčatnil ME a to i přes to, že Zobač mu řekl, že se bude připravovat na MS.
Rok 1989 a další roky, to byla možnost osobních konfrontací,“likvidací“ a vracením za různé podpásovky. Něměl jsem zájem se v něčem takovém angažovat. Do repre realizačního týmu jsem vstoupil, když závodníci chtěli odvolat Tomáše Kolínského - tak jsem tam vegetoval asi 2 roky, upozornuji, že zdarma. Od roku 1990-91 jsme začali dovážet sportovní výživu a na podzim 1990 otevřeli se Sašou Lowingerem Fitness centrum - neměl jsem potřebu, aby mi svaz za něco platil. To možná zní jako prázdné gesto, ale tak jsem to vnímal.
Myslím, že približne od konca 90. rokov registrujem tvoj postupný odchod zo sveta špičkovej českej kulturistiky. Prestal si intenzívne spolupracovať kulturistami a viac sa venuješ športovcom z iných športových disciplín. Aký si mal k tomu dôvod?
Pohyboval jsem se ve vrcholové kulturistice asi 17 let ... měl jsem čest připravovat mnoho elitních borců ... po tolika letech cítíte únavu a tempo bylo čím dál tím vyšší. Monoho sportvců jsem odmítal, neměl jsem čas a cítil se zahlcen. Byl to můj koníček, né živobytí. Tak trochu nostalgicky jsem vzpomínal na spolupráci s Liborem. Měl jsem pocit, že ten entuziasmus odpadá ... kulturistika za totáče to byl takový“undengroud“. Lidé více při sobě drželi ... nemluvilo se moc o steroidech, každý si držel své „tajemství“ finální formy v sobě. Mělo to své kouzlo a půvab.
Poznával jsem i jiné sporty a přípravy - hokej, box, kickbox, atletika, plavání, cyklistika atd. Jak se říká nic netrvá věčně a člověk by měl poznat i nové věci. A musím se přiznat, že velké znechucení mám, když vím, jaké šílené dávky všech možných farmak někteří jedinci aplikují. V němém úžasu kroutím hlavou a říkám si - to snad neni možné! Tu moč dát na analýzu GC-MS tak mašiny snad explodují ...
Nie je tajomstvom, že si v kontakte s trénerom slovenskej reprezentácie Milanom Čížekom. Ako vlastne došlo k tomu, že dvaja najuznávanejší kulturistickí odborníci z Čiech a Slovenska sa stali blízkymi priateľmi? Od kedy sa poznáte?
Čížeček ... toho mám moc rád! S Milánkem mne seznámila Jarka Kastnerová - myslím,že to bylo někde na soutěži Opava ... sakr nevím, už je to dávno ... někdy v roce 1992. Jasně, spolupracovali jsme dost intenzivně, když ještě byl v týmu Jaro Horvát a další borci. Teď sme v kontaktu podstatně méně. Slibuji, že přijedu do Košic ... Mám ho rád, protože vždy, vše sedělo, je to fajn kluk – moc toho umí a slovenská pohostinost je bezmezná. Skvělé je to, že nikdo z nás nepociťoval vzájemnou rivalitu ... jak to občas bývá ... kdo je lepší, kdo má víc titulů a další hovadiny. Sleduji z dálky jeho velké úspěchy a mám z nich radost.
Sleduješ ešte vývoj kulturistiky v Čechách a na Slovensku? Kto zo súčasných borcov ťa najviac upútal?
Sleduji velmi omezeně ... znám ty postavy, ale jména ... jaksi neregistruji. Až na pár borců, tak se všem omlouvám.
Patríš ku skupine ľudí, ktorá si dobre pamätá na úspechy československej kulturistiky v 80. rokoch, na úspechy a neúspechy českých aj slovenských kulturistov v rokoch nasledujúcich. Ktorých z nich by si zaradil do desiatky našich najlepších kulturistov všetkých čias
Sakra, abych někoho neurazil ... ze staré gardy:
Stach, Pek, Minařík, Jablonický, Holič, Jastrzebski, Kořínková, Sukupová ... dále Horvát, Orosz, Harazímová ... musíš to nějak doplnit nebo napsat jména, já je pak vyberu ... jsem nějak mimo (obrovský smiech).
A ako by vyzerala tvoja TOP desiatka všetkých čias v medzinárodnom zložení?
Coleman, Haney, Dorian, Jablonický-Horvát-Minařík a dále je to jedno ...
Mnohí sa ma aj v súčasnosti pýtajú, čo robíš a čím sa zaoberáš? Viem, že sa ďalej venuješ dovozu a výrobe doplnkov výživy (značka Carne Labs), ale čím sa zaoberáš okrem obchodu?
Mnohí ... co kydáš ... mne už nikdo nezná, vole! (smiech) Co dělám? Připravuji i jiné sportovce, dovážím a vyrábím doplnky výživy. S Ing. Michalem Stankem máme solární a výživové studio na Třídě Míru v Pardubicích. Velmi mne zajímá analytika dopingových látek a suplementů - mít 40 milionů navíc zakoupil bych špičkové vybavení a dělal výzkum ... to je pouze utopie.
Ktorý svoj trénerský úspech si najviac ceníš? S ktorým kulturistom alebo kulturistkou sa ti najlepšie spolupracovalo?
MVDr. Libor Minařík ... měl jsem velkou radost z 2. místa na MS v Tokiu (bolo to v roku 1986)
Pavol Jablonický ... zlato z Autrálie (v roku 1988) ... to bylo super + jeho další úspěchy na profi-dráze.
Zuzka Kořínková ... fantastické vítězství na Extra Vaganza a především Blava 1996.
Tituly mistra světa Jardy Horváta, ale i například vítězství Michala Staňka nad Emilem Boarem na krajském přeboru - Emil byl favorit. Měl jsem radost ze všech šťastných tváří mých koníků. A “nejlepší“ spolupráce? Jednoznačne Minaříček, Jabloníček, Kořinkovníček a mnoho dalších ... těžko o tom psát, všichni byli fajn, nechci se někoho dotknout...
Registruješ aj trénerské neúspechy? Z čoho, alebo z koho si bol najviac sklamaný?
Zklamání? Z 2. místa Libora v Mariánkách 1987 a na MS 1987 v Madride. Můj sen byl být nápomocen, aby Libor získal titul Mistra světa.
Neúspěchy ... nelze mít jenom závodníky, co budou jen vyhrávat. Pro někoho je úspěch být 3. na mistrovství Čech, někdo to považuje za totál zklamání! Chápu, že každý se snaží být co nejlepší, ale může vyhrát jen jeden. Já byl obohacen i o dobré vztahy a poznáním nitra závodníka ... ne vždy je to nejdůležitější mít zlato!
V českej kulturistike je nepomerne viac dopingových prípadov ako na Slovensku. Podľa dostupných údajov je jasné, že kompetentným u vás kulturistika zrejme leží v žalúdku. Aký je tvoj názor na dopingovú problematiku? Má v súčasnom svete zmysel proti nej bojovať spôsobom, aký sa aj v kulturistike pomaly stáva štandardom? Neprinesie to zníženie úrovne kulturistiky?
Názor na dopingovou problematiku? Bylo by jistě skvělé, kdyby šlo opustit “svět dopingu“ a všichni by závodili „naturál“ ... to se bohužel nikdy nestane.
Nejefektivnější je neohlášená celoroční kontrola sportovců. Ročně se celkově provede celosvětově asi 100 000 odběrů (myšleno i na závodech) ... z hlediska antidopingového boje to nestačí. Efekt by přineslo asi tak patnáctinásobné zvýšení odběrů ... technicky a finančně nemožné. Problém je i vtom, že některé státy neprovádějí důkladnou antidopingovou politiku, takže startovní čára je pro každého sportovce jiná. Ať je to jak chce, doping se zatím nepodařilo a nepodaří výmitit – to je pouze utopie. Dá se utlumit ... otázka je, jak efektivně. Odsuzuji ty megadávky steroidů ... jistě je to každého osobní věc a když už si člověk nedokáže „odpustit“, tak vždy platí - čím méně tím lépe. Jsou dva extrémní pohledy - nechat sportovce ať si dělají co chtějí, či kriminalizovat přistihnuté závodníky. Ani jedno není ideální. Sport je svět peněz, úspěchu, slávy, konkurence, boje ... lidé chtějí vídět stále famoznější výkony ... ať to stojí co to stojí.
Viem, že v niekoľkých prípadoch si sa postavil na stranu postihnutých športovcov. Prečo?
Byl jsem přesvědčen, že opravdu nic neužili, což se také potvrdilo! Ale i to, že někteří užili něco omylem - v jednom případě si to sportovec popletl a domníval se, že je to legální doplněk stravy ... úsměvné, že? Jména psát nebudu.
Čo povieš na kulturistiku v jej profesionálnej podobe?
Velký extrém ... nevím kam to zajde.
Trénuješ ešte? Akú máš momentálne formu? A aké sú tvoje aktuálne výkony?
Formu ... něco mezi sumistou, zbořeninou, otylcem.Výkony nevím benč tak 25 kg, dřep 15 kg ... víc tam nedám (smiech).
Porozmýšľaj a usporiadaj podľa dôležitosti faktory, ktoré zohrávajú v príprave každého kulturistu určitú úlohu na ceste za úspechom.
1. Genetika-vůle-nasazení
2. Strava+farmakologie+vědomosti+intuice+regenerace
3. Sofistikovaný trénink- trenér.
To pořádí se může individuálně měnit ... to není dogma.
Poznámka: na záver uvediem ešte niečo o Zbyňkovi, čo o ňom napísali na oficiálnej stránke spoločnosti CarneLabs (s ktorou je meno SLANAŘ spojené už niekoľko rokov) dvaja jemu najbližší ľudia - MVDr. Libor Minařík a Ing. Michal Staňek ...
Zbyněk Slanař - znamení "Lev"
narozen - 1.8.1961
Od dvaceti let se intenzivně věnuje dietetice a všem oborům s tím souvisejícím. Kulturistika ho nadchla a začal pomáhat s přípravou některých kulturistů na závody.
Za totality byl "šedou eminencí" v exelentních přípravách těch nejlepších kulturistů. Prvním z nich byl v roce 1986 vicemistr světa v kulturistice MVDr. Libor Minařík. Zbyněk byl ten tajuplný muž v pozadí - vždy po boku "Mistra triceps". V roce 1988 se na Zbyňka obrací Mistr světa Pavol Jablonický s žádostí o pomoc před MS v Austrálii. Jejich spolupráce je pečetěna druhým titulem Mistra světa a dlouholetou spoluprací již profesionála Pavola Jablonického.
Už v minulém režimu byl Zbyněk pojem a s přípravou dalších špičkových kulturistů získával punc vysoce erudovaného odborníka, člověka který umí uplatnit teoretické znalosti v praxi a to zejména v oborech jako biochemie, endokrinologie, farmakologie, farmakokinetika, farmakognozie a dietetika. Tyto vědomosti dokáže špičkově repasovat na různé druhy sportu.
Pro mne je opravdu uznávaným odborníkem s určitým odstupem k lidem (nikdy necítil nutnost se zviditelňovat, ani netoužil po nějaké oficiální trenérské či svazové funkci), ale na druhé straně dobrým přítelem a psychologem. Okruh jím připravovaných sportovců se v posledních letech rozšiřil o další sporty: atletiku, cyklistiku, box, kick-box; hokej aj.
Snad mohu vzpomenout sportovce s kterými spolupracuje či spolupracoval. Má jednoznačně přímý podíl na mnoha titulech Mistrů republiky, Evropy a Světa.
- Zuzana Kořínková
- Eva Sukupová
- Pavol Jablonický
- MVDr. Libor Minařík
- Štefan Orosz
- Jaroslav Horvath
- Luboš Černý
- Ing. Michal Stanek
- Richard Čada
- Braňo Krištofič
- Milan Reichel
- Roman Vrábel
- Julek Šafr
- Josef Adlt
- Miloš Pavlů
- Aleš Vavřík
- Michal Michna
- Miloš Červinka
- Jaroslav Sukup
- Martin Marek
- Zdeněk Vencl
- Zuzana Růžičková-Mazuchová
- Iva Halámková
- Hana Marešová
- Jaroslav Němec
- Dana Stackeová
- Jarka Kastnerová
- Vlasta Křivánek
- Dr. Petr Tlapák
- Karel Fénik
a další
